BÄRENREITER FACSIMILE
Documenta musicologica II/58
Beethovenova Osmá symfonie působí zdánlivě lehčeji než její sesterská Sedmá, a bývá často zastíněna Devátou. Peter Gülke, jeden z autorů úvodní studie, píše, že „osmá symfonie si pohrává s očekáváními“. Beethoven v ní totiž jemně a se sebeironií reflektuje vlastní formové postupy, a to natolik mistrovsky, že téměř deset let nato už žádnou další symfonii nenapsal. Peter Gülke vysvětluje, jaká posluchačova očekávání zde Beethoven narušuje, a odkrývá vnitřní logiku hudebního vývoje. Společně s Hansem-Joachimem Hinrichsenem na vybraných pasážích rukopisu rovněž ukazuje, jak Beethoven komponoval a zapisoval hudbu a jaké interpretační otázky z těchto postupů vyplývají. Martina Rebmann sleduje cestu autografu od Beethovenova vlastnictví až do sbírek Státní knihovny v Berlíně.
Beethoven psal čtyři věty symfonie střídavě na listy orientované na výšku a na šířku. Faksimile je vytištěna ve vysoce kvalitním čtyřbarevném provedení a reprodukuje autograf v jeho původní velikosti. Číslování vět a fólií spolu s uvedením taktů na každé straně usnadňuje vyhledávání konkrétních míst v partituře.